František Josef rytíř Gerstner (1756 Chomutov – 1832 Mladějov)
Po studiích na gymnáziu v Chomutově studoval od 1772 matematiku a filozofii na univerzitě v Praze. V roce 1779 dosáhl titul inženýra a 1781 se přestěhoval do Vídně, kde se věnoval studiu astronomie a medicíny.
V roce 1789 byl jmenován řádným profesorem vyšší matematiky na univerzitě v Praze. 1806 se rozhodující měrou účastnil zakládání Technického ústavu v Praze a 1807 se stal technickým ředitelem České hydrotechnické soukromé společnosti. Roku 1811 se podílel na zakládání C. k. Ředitelství vodních staveb v Praze a byl jmenován jeho ředitelem.
Publikoval velké množství prací, včetně slavné dvou svazkové Handbuch der Mechanik (Praha 1831). Roku 1808 byl za zásluhy v oblasti technických věd dekorován Leopoldovým řádem a 1810 byl povýšen do dědičného šlechtického stavu. Zemřel na venkově, pouhých 36 dní před oficiálním zahájením provozu koněspřežné železnice České Budějovice – Urfahr v roce 1832.
František Antonín rytíř Gerstner (1796 Praha – 1840 Filadelfie)
Byl synem F. J. Gerstnera. Studoval nejprve filozofii na univerzitě v Praze, potom techniku a strojírenství na polytechnice v Praze. V roce 1817 byl jmenován provizorním, v roce 1819 pak řádným profesorem praktické geometrie a matematiky na nově zřízené polytechnice ve Vídni.
1822 podnikl s ohledem na projekt jeho otce na vybudování plavebního kanálu Dunaj – Vltava studijní cestu do Anglie (další pak 1826/1827 a 1829). Po obdržení provolena na stavbu koněspřežky 7. září 1824 rezignoval na profesuru a začal se zcela věnovat stavbě železnice, kterou vedl až do svého odchodu 1828.
1834 odjel do Ruska, kde na výzvu panovníka řídil stavbu první železnice v carském Rusku z Petrohradu do Carského Sela (1837). Roku 1838 odcestoval do severní Ameriky, kde chtěl hledat nové postupy pro plánovanou stavbu železnice z Petrohradu do Moskvy.
Ve Filadelfii však náhle 12. dubna 1840 zemřel na následky úrazu způsobeného mu koněspřežnou tramvají.
Matthias rytíř Schönerer (1807 Vídeň – 1881 Vídeň)
Studoval techniku a polytechniku v Praze a ve Vídni u F. A. Gerstnera. Ten jej také 1824 zaměstnal na stavbě koněspřežné železnice Budějovice – Linec. Po odchodu Gerstnera ze služeb železniční společnosti nejprve provizorně a poté jako řádný hlavní stavitel vedl její stavbu až do dokončení 1832. V letech 1834 – 1836 vybudoval koněspřežku Linz – Gmunden. V letech 1839 – 1842 se podílel na stavbě železnice Wien – Gloggnitz a stal se i jejím ředitelem. Do 1856 se pak podílel na několika dalších železničních projektech a ve Vídni zřídil továrnu na lokomotivy a vagony. Od 1856 působil jako technický poradce ve správní radě Železnice císařovny Alžběty (od 1857 převzala tato i C. k. privilegovanou první železniční společnost, která stavěla a provozovala koněspřežku Budějovice – Linz – Gmunden).
Těšil se celosvětovému uznání jako odborník na stavbu železnic. Roku 1860 byl za zásluhy povýšen Františkem Josefem I. do dědičného šlechtického stavu.
Koňka, díl 1.: Na počátku byl Karel IV. a plánování průplavu
Koňka, díl 2.: Od Gerstnera ke Gerstnerovi
Koňka, díl 3.: První vlak
Koňka, díl 4.: Jak to fungovalo?
Koňka, díl 5.: Drážní zaměstnanci
Koňka, díl 6.: Co a jak se převáželo
Koňka, díl 7.: Od koní k páře
Koňka, díl 8.: Otcové koněspřežky
Koňka, díl 9.: Kde najít koňku v Budějovicích?
Koňka, díl 10.: Kde se koňkou svézt a co si přečíst?
